Víte v čem je a v čem bude navždy výjimečná Síla se probouzí ? Měla premiéru přesně na moje narozeniny. Byl to pro mě jeden z nejlepších dá...

Moje půlnoční premiéra Síly se probouzí

Víte v čem je a v čem bude navždy výjimečná Síla se probouzí? Měla premiéru přesně na moje narozeniny. Byl to pro mě jeden z nejlepších dárků, jaké jsem kdy dostala. 17. prosinec 2015 si budu pamatovat navždy. Nejen tu velkou únavu a nevyspalost odpoledne v práci, ale především tu nezapomenutelnou atmosféru. 


Myslím, že jsem teď akorát v tom věku, kdy si Star Wars užívám stejně jako když jsem byla dítě, a zároveň i trochu jinak. Pociťuji nejen melancholii, ale i mrazení po celém těle. Jako malé dítě jsem ty filmy brala jako svoje oblíbené pohádky. Jako teenager jsem si vylepovala plakáty po zdech, sbírala všechny časopisy nebo si dokázala pustit Pomstu Sithů třikrát po sobě. Star Wars pro mě vždycky už od dětství byly posvátné a posvátné budou, ale myslím, že v každé etapě svého života si je užívám úplně jinak.

Půlnoční premiéra nových Star Wars u mě byla jistá. Mám to štěstí, že jsem studovala a nadále i zůstávám v Brně, kde není nouze o zajímavé filmové premiéry. I když jsem lístek na půlnoční málem zmeškala. Lístky do prodeje šly totiž dosti nečekaně a hlavně neohlášeně. Když ale v Olomouckém CineStar ohlásili prodej, zkusila jsem mrknout, jestli náhodou i Cinema City. A hle, téměř všechny lístky fuč. Klikla jsem proto jedno kam, zaplatila po netu a oddechla si. Lístek byl můj. Vlastně, když si to tak uvědomuji, koupila jsem si nejlepší dárek k narozeninám sama. Vtipné.

Na samotnou půlnoční premiéru jsem šla značně připravená. Byla jsem nejen odpočatá, ale především vyspaná. Po práci jsem si dala šlofíka asi do deseti večer a pak vyrazila na místo. Docela brzo, ale chtěla jsem si užit tu atmosféru, ty lidi, ty fanoušky. A stálo to za to. Lidé chodili oblečení v tričkách, čepicích, mikinách,... vše s nápisem Star Wars. Pak tu ale byli lidé v úžasných kostýmech, maskách nebo i kresbách na obličeji. Což mě dosti motivovalo a pokud to vyjde, v prosinci půjdu na další SW film ve svém vlastním kostýmu.

V tomto článku ale nechci mluvit o tom, jaký byl film, to si nechám na jindy. Chci tu napsat o tom, jaké to bylo prožít si to. Vidět to na vlastní oči a sedět připoutaná k sedačce. Asi žádný film mě tak neodrovnal jako tento. Ani Hobit, na kterého jsem čekala tolik let. Možná to bude znít jako zpověď třináctileté puberťačky, ale ten film ze mě udělal emocionální trosku. Pořád mám před očima tu chvíli, kdy se setmělo a na plátně se objevila ta památná věta. Mrazilo mě snad všude, nedokázala jsem se pohnout a aniž bych si to nějak uvědomovala a snažila se tomu zabránit, tekly mi po tváři slzy. Spousta slz a obrovský úsměv na tváři. Společně s tisícovkou dalších lidí po celém světě jsem se v tu chvíli cítila jako nejšťastnější člověk na světě. Nic by v tu chvíli nedokázalo zničit ten okamžik. Jedině snad, že by se ten film vypnul...

Celý večer byl jedna velká jízda. Spousta smíchu, křiku i pláče. Když se poprvé na plátně objevili "staří známí" lidé křičeli a tleskali. Bylo to neuvěřitelné. Prostě stačí jeden příběh a co to s lidmi udělá. Dokáže je spojit dohromady, užívat si společnou chvíli a radovat se. A ať už jste z filmu byli nadšení nebo ne, ta atmosféra a především ti lidé, to udělá mnoho. Protože ať už bude v kině jeden dva nebo deset filmů SW, takové jaké to bylo po tolika letech, to už podle mě nebude. A já jsem zatraceně ráda, že jsem u toho byla. A že mě čeká pěkných pár let ve společnosti tohoto úžasného světa, který mě ani po tolika letech nikdy nepřestal bavit.

2 komentáře:

  1. Já byla po filmu asi týden emocionální troska :D protože zabili Hana...
    www.fantasyalatriel.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě povídej... v kině jsem málem zbořila sedačku. A dodnes to nějak nemůžu vydýchat a to jsem to už viděla několikrát... :(

      Vymazat